Stephen Jenkinson byl v přítomnosti umírajících po více než 20 let svědkem dilemat naší soudobé společnosti ve vztahu ke smrti a umírání. Zatímco se za jakoukoliv cenu snažíme zabránit smrti, sami sebe okrádáme o příležitost dát našemu životu smysl, když se nachýlí ke konci. Smysl života totiž není něco, s čím se rodíme. Na svět přicházíme s povoláním dát životu smysl tím, jak ho žijeme. Závěr života je okamžikem, kdy se tento smysl může vyjevit.
Stephen Jenkinson přijíždí do Brna a Vídně, aby s námi sdílel své zkušenosti, poznání a moudrost. Je přitom laskavě radikální. Vede nás k opuštění mylných přesvědčení, k iluzím a marným nadějím. Někdy to není snadné, ale nakonec je mu za to člověk z hloubky duše vděčný. Protože to, co zůstává, je čistá moudrost žití a smysl života, který se plně projevuje v umírání. |
Být člověkem
"Naše nekonečné zaujetí vlastní sebe-hodnotou a sebe-rozvojem pramení z odpojenosti od
rodových příběhů, domova, našich předků. Ty jsou tím, co nás ve skutečnosti propojuje a přirozeně sytí pocit, že někam patříme. Dnešní svět nás žádá, abychom uznali, že utrpení světa je i naše utrpení." |
Umírání
"Umírání je v lidském světě jedním z největších tajemství. Jednu věc lze o tajemstvích s jistotou říct: Čím víc se o nich snažíme dozvědět, tím větším tajemstvím se stávají."
|
Truchlení
"Truchlit neznamená propadnout se do zoufalství, deprese, do pocitu, že to vzdávám. Truchlení je ochota připustit, že jsme součástí příběhu mnohem většího, než jsme si původně mysleli. V tomto smyslu je truchlení ochota poznat pravdu."
|